My story

Chapter 25

24. října 2011 v 17:06 | Lady D

Milý deníčku!
Od toho incidentu v kouzelném domě si připadám, tak nějak…zrazená. Myslela jsem si, že před sebou nemáme žádné tajemství, zvláště od té doby co Stefan odjel z města i s Katherine. Proč mi neřekl o té tajné místnosti pod domem???? A pak je tu ta věc s Jeremym, ještě nevím jak, ale přijdu tomu na kloub…

Chapter 24

10. září 2011 v 18:17 | Lady D

Měla jsem zrychlený dech, cítila jsem tlukot svého srdce snad úplně všude. Plachta dopadla těžce na podlahu a v tom to na mě vyskočilo. Zakřičela jsem a zakryla si obličej, to už jsem ale byla pryč.

Opět jsem seděla v křesle starého čarodějného domu a koukala na Bonnie, z očí se mi řinuly slzy jedna za druhou.

"Bonnie??" vydala jsem ze sebe přidušeně.
"Viděla jsi to co já???" zeptala jsem se jí.
"Ano!!" řekla Bonnie a koukala na mě vystrašenýma očima.

Chapter 23

17. dubna 2011 v 14:25 | Lady D

Milý deníčku! Už je to nějaký ten pátek, co se to stalo, ale já na to pořád myslím. Pořád přemýšlím o tom prázdném místě v mojí hlavě, které si neumím nijak vysvětlit. Ve škole je to čím dál horší, většina lidí, které jsem znala, jsou najednou pryč. Dost mne zarazilo, když se mně včera Bonnie zeptala, jestli nevím co se děje s mým bratrem. Zdá se, že nejsem jediná, komu tu něco nedochází…rozhodla jsem se, že si promluvím s Bonnie o všem, co se mi stalo, uvidíme, co mi na to řekne…

Chapter 22

27. února 2011 v 21:21 | Lady D

Ještě pár dní jsem se zabývala tím, co se stalo ten večer bratrovi a pořád jsem musela přemýšlet nad tím, o čem se ti dva zrovna mohli bavit.

Probudila jsem se celkem brzy, vstala jsem a šla jsem směrem ke kuchyni, když v tom jsem si toho všimla. Něco v obývacím pokoji bylo jinak, v první chvíli jsem nemohla přijít na to co, ale pak mi to došlo. Skříň s knihami byla přesunutá asi o 3 metry… ale to co bylo namísto skříně, mě naprosto překvapilo. Byly to dveře, nádherně vyřezávané. Zvědavost mi nedala, musela jsem se podívat, co je za těmi dveřmi. Chytla jsem za kliku, ozvalo se tiché, klap, dveře se otevřely a já stála nad schodištěm. Ohlédla jsem se. Nikdo tam nebyl, tak jsem se vydala po schodech dolů.

Chapter 21

20. listopadu 2010 v 18:25 | Lady D

Milý deníčku! Jsem opravdu šťastná, jsem šťastná jako nikdy dřív. Ale zjistila jsem, že tu nedávnou příhodu s Katherine, v opuštěném domě, nemůžu dostat z hlavy. Pořád musím myslet na to, proč když ona je naživu, proč já nejsem mrtvá????

Chapter 20

6. listopadu 2010 v 17:28 | Lady D

Trochu mě to štvalo, že Damon nesmí nic vědět. Chvíli jsem tam stála a snažila jsem si dát všechny události, co se v poslední době staly, dohromady. Jen mi to nějak nesedělo. Stefan přece musel něco cítit ke Katherine. Vím, že ji zabil, ale má to své ale. Stefan se mi zdál nějak silnější.

"A teď musíme Damona přesvědčit, že jsi mrtvá." Prohlásil Stefan hned, pokud vešel do domu.
"Co proč?" Hned jsem se začala vzpírat. To v žádném případě. Tím pádem bych ho ztratila.
"Eleno pochop, že musíš. Když si bude myslet, že jsi mrtvá…"
"Zabije se!" Začala jsem křičet.
"Nezabije. Poslouchej, vím, že ho miluješ, ale musíš to udělat. Když si to bude myslet on, budou si to myslet i Katherinini spojenci…" Prohlásil Stefan a do ruky mi podal nějaké černé věci.

Chapter 19

29. října 2010 v 15:12 | Lady D

Damon tam stál a díval se, jak mě to zraňuje. Viděla jsem, jak zatíná pěsti a jak se mu krčí klouby na rukou. Štvalo ho to. Věděl, že je tu ještě nějaká věcička, co cítím k Stefanovi. Ale asi po tomto přednesu jsem se cítila, jako kdyby mi někdo ukřivdil. Katherine na mě čuměla a na jejích ústech se krčil úsměv vítězství. Stále jsem ležela na té trávě.

"Tak co? Tak něco dořešíme?"

Ta mrcha se mile usmála na Damona. V tom mi bleskl super plán mou hlavou. Podívala jsem na Damona a ať jí řekne, že ji miluje… Snažila jsem se, aby to Damon vycítil, nepřetržitě jsem na to myslela.

Chapter 18

29. října 2010 v 14:40 | Lady D

Ozval se neodolatelný hlas. Čekala jsem hlas Bonnie, kterou jsem teď viděla, jak přijela z druhé strany, snažila jsem se otevřít dveře na autě, že vyjdu ven za Bonnie, ale bylo zamčené.

"Eleno, nepodaří se ti to! Nedovolím ti to!" Chytil mě za ruku a díval se mi rovnou do očí. Jeho tmavé oči. Ach jeho tmavé oči. Jak jsem mohla, jak jsem to mohla Stefanovi udělat. Jsem hrozná, ale už vím, co cítím.

Chapter 17

29. října 2010 v 13:33 | Lady D


Fakt? Proč? On to slyšel. Nyní se to všechno pokazilo. Díky Damonovi. Vše se stalo kvůli němu.

"Stefane?!" polkla jsem náhle, když jsem vyslovila jeho jméno.

Vím, pokazila jsem si to. Teď je to velmi komplikované. Damon se pouze pousmál a naznačoval Stefanovi, že vyhrál, ale to nebyla pravda. Nikdo nevyhrál, ale ani nikdo neprohrál. Nebyla to žádná sprostá hra, v níž má někdo prohrát nebo vyhrát. Nejsme děti. Celý den za mnou dolízal Damon a ještě mi to lezlo na nervy. Nevydržím to, už to prostě nevydržím. Zmizím. Nemůžu si tu někoho vybírat.

Chapter 16

29. října 2010 v 11:59 | Lady D

Milý deníčku! Nechápu, jak se mi to mohlo jen zdát. Vše, úplně všechno bylo takové… živé. Nerozumím tomu všemu. Jak se mohla stát ze Stefana taková krvelačná, bez srdce, žijící potvora, která se spolčila s Katherine. A jak je možné, že byl Damon ten dobrý. Jak je možné, že právě Debby, která byla ke mně taková dobrá, mě bodla nožem?



Jasné, dost lehko se to dá vysvětlit. Byl to sen. A já se z něho nedokážu přenést zpět, zpět do reality.Tuto noc jsem nemohla spát. Damon. Sen. Stefan. Nedokázala jsem myslet na tyto věci najednou. I teď mě všechny tak fascinovali. Zaklapla jsem deník. Podívala jsem se na hodinky na nočním stolku. Ty ukazovaly půl osmé. Stefan byl vedle mě. Spal. Nebudu ho budit. Tak jsem opatrně vstala. Na chvíli jsem se zadívala ven oknem. Dnes bude slunečno. Viděla jsem, jak už se pomalu zvedá slunce. Odvrátila jsem pohled od okna, a když jsem se uviděla v zrcadle, napadla mě myšlenka, jestli si zasloužím tento život. Stála jsem tam a dívala jsem se do toho zrcadla. Nesnesla jsem pohled sama na sebe. Poodešla jsem ke dveřím, pomalu jsem je otevřela. Právě v ten samý moment otvíral dveře i Damon. Podívala jsem se na něj, ale hned na to jsem odvrátila zrak a šla jsem rychle dolů, do kuchyně. Pokud mám pravdu říct, byla jsem dost hladová.
 
 

Reklama