My story

Chapter 15

29. října 2010 v 11:23 | Lady D

Damon to nebyl v žádném případě. Říkal, že se vrátí asi tak za hodinu a uběhla jen asi půlhodina. Byl to Stefan. Myslela jsem, že horší to už nemůže být.

" Jak můžeš, po tom co jsi mi udělal? " Zaksichtila jsem se kysele a snažila jsem se na něj udělat takový dojem, aby vypadl. Nechápu, jak se mohly mé city, vůči Stefanovi, tak rychle změnit. Ale on si za to může sám…

" Eleno, prosím nech mě… " Hned jsem ho přerušila.
"Ne Stefane, nenechám tě to vysvětlit. Mě to už nebaví. Vím, že miluješ Katherine. " Skoro jsem se při této větě rozplakala. Ale snažila jsem se, aby to nebylo vidět, marně. Rozplakala jsem se tam od žalu jako malé dítě.
" Eleno vůbec to tak… " Stefan se ke mně blíže přiblížil, že mi utře slzy.
" Stefane, prosím běž pryč. " Řekla jsem mu.

Chapter 14

29. října 2010 v 11:04 | Lady D

Nechtěla jsem, aby odešel. Cítila jsem se tak bezmocně. Potřebovala jsem někoho při sobě. Nechápala jsem, jak se to mohlo takto vyvinout. Asi jsou moje a Damonovi city stejné. Myslím si. Nebo to udělal jen proto, že mu mě bylo líto. O čemž zase pochybuji, ale stále mi to přebíhá v hlavě. Zachránil mě. A co teď asi tak dělá Stefan? Ale už mě to netrápí…

V tom, jak jsem Damona chytila za ruku, se prudce obrátil směrem ke mně a podíval se mi do očí.

Chapter 13

29. října 2010 v 10:42 | Lady D

Katherine se tam rozběhla. Došlo jí co se děje. Mě tam nechala sedět na židli. Nechápala jsem co se děje. Došlo mi to až po třech minutách. Až po třech minutách mi došlo, že jsem v kuchyni sama. Až po třech minutách mi došlo, že můžu zdrhnout. Zvedla jsem se ze židle. Nenápadně jsem se podívala co se tam děje. Viděla jsem, jak Katherine skočila na Damona a snažila se ho dát se Stefana dolů. Já jsem jen němě přihlížela…

Chapter 12

29. října 2010 v 10:27 | Lady D

"Co?" Zeptal se Damon. A v tom zakopl o kámen a skončili jsme na zemi.
"Už nic… au." řekla jsem. Damon se začal nahlas smát.
"Čemu se směješ?" Zeptala jsem se ho, ale vůbec mě nevnímal. Byl tak zaneprázdněn svým smíchem, že mě vůbec nevnímal.
"Damone!" Houkla jsem po něm. Otočil se na mě v záchvatu smíchu.
"Ty… ty si přistála v hnízdě." A krčil se dál od smíchu.

Potom, jak mi to řekl, jsem si kolem sebe všimla toho hnízda. Bylo to vtipné. Ale já jsem se nesmála. Zaklínila se mi tam noha. Pokusila jsem se vylézt s toho hnízda, ale nedařilo se mi to. Bylo velké.

Chapter 11

28. října 2010 v 16:57 | Lady D

Pořád mi bylo špatně. Nechápala jsem, že se Stefan takhle změnil. Damon tu ještě pořád seděl. Najednou jsem ho políbila.

"Damone, věřím ti." Nedokázala jsem věřit tomu, co jsem teď udělala. A nemohla jsem uvěřit tomu, že Stefan… Ach nechci na to ani pomyslet. Ale pořád se tu jenom lituju. Mohla bych se chovat alespoň jednou nějak odvázaně…

"Damone… Já nechci být ta stará Elena." Prohlásila jsem. V tom jsem se postavila a usmála na Damona.
"Eleno, jsi si jistá, že chceš být nová Elena se starým Damonem. Protože Damon se měnit nebude." Usmál se.
"Fajn, jen teď potřebuju někam jít…. S tebou Damone." Řekla jsem, Damon zůstal zaražený.

Chapter 10

28. října 2010 v 14:57 | Lady D

V tom jak jsem šla směrem nahoru, jsem po cestě potkala Debby.

"Elena?" Vzpamatovávala se. Ještě si protírala oči.
"Ano Debby?" Zeptala jsem se.
"To Damon, že?" Podívala se na mě a naznačila mi, že Damona zabije, protože ji vzbudil.
"Hmm ... Mám ti lhát?" Odvětila jsem. Pokračovala jsem směrem nahoru a Debby se vydala směrem dolů. Nevěděla jsem, co se chystá udělat, ale ani mě to nijak nezajímalo. Já teď vlastně ani nevím, jestli miluju Stefana nebo Damona. Musela jsem se na to vyspat, a tak jsem zamířila do ložnice, kde už na mě čekal Stefan.

Chepter 9

28. října 2010 v 14:53 | Lady D


Damon se obrátil a odkráčel a při tom si něco brblal. Asi po půl hodině přišel za Debby, která byla v kuchyni.

"Hej Debby? Kdyby si mě hle…" Hned ho přerušila.
"Já tě hledat nebudu." Zůstal pěkně zaražený, převrátil očima.
"Ale i tak, kdyby si mě hledala, jsem ve sprše. A přijď na návštěvu?!" Zmizel.
"Fajn šel si hodit sprchu, na kterou nikdy nezapomene." Podotkla potichu Debby.

Chapter 8

16. října 2010 v 22:15 | Lady D

Ráno jsem vstala a Stefan už u mě nebyl. Vzdychla jsem si a odkryla jsem se. Najednou jsem se lekla, protože u okna stál Damon.

"Ježíš, lekla jsem se. Co tu děláš, Damone?" Otočil se směrem ke mně.
"Já jsem se jen díval, jak vychází slunce. Pěkné že…" Ukázal směrem na slunce.
"... A nejsem Ježíš." Zasmál se. Nebylo to ani vtipné. Já jsem se nesmála, jen jsem chtěla vědět, co tu ještě stále dělá.
"No Damone, tak měl bys odejít." Prohlásila jsem a vyšla jsem směrem k mé skříni.
"Právě že teď, bych tu měl zůstat." Šel stále blíž.
"Ne, Damone měl bys jít dolů. A kde je vlastně Stefan?" Zůstal zklamaný, ale tak to bylo lepší.
"Na lovu." Šel pryč. Zavřel dveře, ale ještě stihl, zpoza dveří, vykouknou a říct uštěpačně poznámku.
"Loket tě nebolí?" A zabouchl dveře.

Chapter 7

6. října 2010 v 19:52 | Lady D

Najednou mě někdo popadl za ruku.

"Hej… hej." Snažila jsem se podívat, kdo to byl. Nepodařilo se mi to.

Damon dál klidně spal na posteli. Ani si nevšiml, že mu tam něco zašramotilo. Asi byl zaneprázdněn svým snem. Vypadalo, to tak, že se mu zdá něco skutečně pěkného. Já jsem si řekla, že už budu věrná Stefanovi. Ale nedalo se, proto jsem vkročila do Damonova pokoje a proto mě odtud Stefan odvlekl… Silně mě držel na rukou, nemohla jsem se vymámit s jeho náruče.

"Stefane. Co to děláš?" Stále se mu nešlo podívat do tváře.

Chapter 6

3. října 2010 v 19:13 | Lady D

Pomalu jsem se otočila. Nejdřív jsem se lekla, ale pak jsem se snažila být klidná.

"Kde je Stefan?" Dostala jsem ze sebe. Užasla jsem. Jako kdybych se dívala do zrcadla.
"Nestačilo ti vaše poslední setkání? Chceš, aby tě zase chytil pod krkem. Věř mi, že ho to mohu donutit udělat."

Když to říkala, stále se ke mně přibližovala. Já jsem si ji prohlížela a snažila jsem se ustoupit. Viděla jsem, jak se jí mění oči. Už jsem věděla, že je se mnou konec.

"Stefana mi nevezmeš!" Vykřikla a náhle se po mně vrhla. Nestihla se mi zakousnout do krku. Něco ji zadrženo. Damon ji chytil a držel ji, dokud za mnou nepřišel Stefan, kterého mezitím našel.
"Stefane!" Zvolala jsem. Hned mě objal. Damon se zatím na nás díval tak, jakože se nedívá, ale já jsem viděla, že se dívá. Katherine stále držel.
"Co ty potvoro?" Prohlásil. Nemohla se z jeho objetí vymámit.
"Damone…"
 
 

Reklama